❤ Můj příběh B.

29.07.2020

Ahojky, snad nevadí tykání.

Našla jsem tvá videa o těhu a jsem ráda, že o tom někdo konečně mluví otevřeně. Snažíme se teprve od dubna, ale nemám to s kým řešit, protože jsme se dohodli, že do konce prvního trimestru to nikomu neřekneme z mnoha důvodů a tudíž nemám s kým (kromě přítele samozřejmě) toto sdílet a strašně mi to chybí...jsem dost sdílnej člověk.

Já vím, že jsem teprve na začátku, ale je to děsný na psychiku. Pořád dumám nad tím, jestli už tentokrát vyšlo nebo ne a vždycky ne. Pořád se mi honí v hlavě myšlenky zda nedělám něco špatně a prolézám diskuze, články rady tipy a leze mi to na mozek, je to jen věčný čekání na tu potvoru co vždycky dorazí :-/

Nejvíc mě deptá jak okolo mají všichni děti, pořád se dovídám o dalších kamarádkách, youtuberkách, blogerkách, celebritách atd. že čekají miminko a přijde mi to v tu chvíli ... jakto, že je to pro ně sakra tak snadný a u nás ne.... já sice vím, že nevidím jejich začátky, že se třeba taky snažili dlouho, ale o tom to je... to nikdo nevidí a neslyší a nikdo o tom nemluví...

Děsí mě představa jak dlouho to ještě může trvat... vím, že zpráv dostáváš asi dost a dost možná na tuto neodepíšeš, ale já jsem alespoň mohla ze sebe vypsat co mě žere, protože tím, že to říkám doma příteli možná jen přitěžuju jemu a to taky není dobrý.

Drž se a děkuju, že o tom mluvíš :)

A: Milá B. :o)

rozhodně mi nevadí tykání, spojuje nás podobný příběh, takže jsme si blíž a vykání je takový cizí :o)

Naprosto Ti rozumím, je to mazec, každej měsíc sledovat netrpělivě, jestli se na tom podělaným testu objeví druhá čárka, a když se tolik měsíců neobjevuje, člověka přepadají pochyby o sobě samém, o tom, že nejspíš dělá něco špatně, je s ním něco špatně... Ale neboj, je to naprosto normální, máme to tak všechny a jsme naprosto normální.

Nám to momentálně trvá už víc než dva roky, přestala jsem to počítat a v květnu došla do osvobozujícího stavu mysli, že je mi fuk, jestli se povede nebo ne, protože si chci zase užívat života a ne ho pročekat v honu za vysněnu čárkou...

Pokud máš instagram, jukni na můj, mám tam víc videí, kde o tom všem mluvím, postupně, budu přidávat i na youtube a webovky :o)

Jak říkáš, nejhorší je, že takle z dálky člověk vidí jen šťastný slečny s bříškama nebo miminama a nikde ani zmínka jak dlouho musely čekat nebo kolikrát se jim nepodařilo, než to potkalo mě samotnou, byla jsem přesvědčená, že hned první měsíc nechráněnýho sexu budu mít mimin, že nebudu vědět co s nima, v žádným případě by mě nenapadlo, že to potrvá třičtvrtě roku, než se jedno malinkatý štěstí povede a už vůbec by mě nenapadlo, že od nás tak rychle odejde, když jsem tenkrát natočila první video o zamlklém těhotenství (pro mě do té chvíle absolutně neznámém pojmu), propíchla jsem neskutečnou bublinu a zjistila, jak je toto téma "velký" kolik nás je a jak je těžký otěhotnět, až z toho mrazí...

Ještě nedávno byly doby, kdybych si kvůli snaze o miminko dala nohu za krk, vyzkoušela jsem kde co, všechny ty kontryhely, maliníky, estroziny, vitamíny, kokotiny... nezabralo absolutně nic, tolik peněz co jsem vyhodila nejen za všechny ty ovu a těhu testy... radši ani nechci vědět, podle mě už bych měla slušný auto... především ale bylo nejhorší to trápení, to že jsem špatná a svýmu partnerovi nedokážu dát dítě, jako každá jiná normální holka, ten pocit selhání...

A když se to v květnu zlomilo a já začala zase normálně žít, sportovat a užívat si normálního života, tak mě nejvíc rozhodila paní doktorka, tím, že jsem strašně negativní, neustále mě tlačila do umělýho a nedokázala pochopit, že už si nechci dát nohu za hlavu kvůli tomu, abych měla dítě, že chci chvilku žít, bylo toho víc, co mě vzalo, ale to sepíšu někam do článku a nebudu tím zatěžovat Tebe :o)

Teď jediný, co pro naše, možná někdy, dítě dělám, že chodíme k úžasnýmu panu doktorovi, který se nám snaží doopravdy pomoct, největším paradoxem a ironií je, že mě je momentálně bytostně jedno, jestli otěhotním, ba naopak, bych klidně pár měsíců počkala, protože se realizuju na zahradě, kde tahám těžký kameny a chci to dodělat :o)

Tobě sluníčko nesmírně přeju, ať najdeš v duši klid, takový to > že je jedno, jak to dopadne, věř mi, že to je to nejvíc, tenhle klid Ti nic nenahradí a ještě víc Ti přeji a držím pěsti, ať je cesta k miminku co nejkratší a nejmíň trnitá, ať se Vám zadaří a vše proběhne ve štěstí, lásce a zdraví a společně se s přítelem těšíte z Vašeho malinkého zázraku.

Děkuji Ti, že jsi mi napsala a podělila se se mnou o svoje pocity, neskutečně si toho vážím,

s láskou a úctou Adri Nelly

B: Moc moc děkuji za odpověď :) Udělalo mi to radost.

Trochu jsem se bála ti napsat, že ještě čekám krátce oproti tobě, ale tak hezky jsi povídala ve videích a mě se tak ulevilo když jsem ti napsala. Že jsem své pocity konečně mohla někomu říct a nezatěžovat s tím přítele a že mi budeš rozumět.

Je paradox, že když to člověk přestane řešit tak to většinou klapne, ale je to tak hrozně těžké na to nemyslet, proto jsem ráda, že jsme se s přítelem dohodli, že to nikomu neřeknem. Že nemusíme čelit těm stupidním otázkám tak co, už?

Moje *** se snaží už 4 roky :( 3x byla na umělém a potratila, nebo se nechytlo, tak si taky dala pauzu a asi se snaží to neřešit, ale když ji vidím a já jsem teprve na začátku a už tak mi to leze na mozek, tak si říkám jak strašně musí být jí :/

No dosti chmurů, oběma i dalším kdo se snaží přeji pevné nervy, hlavně hlavu v klidu a ještě jednou moc moc děkuju za odpověď. :)

Jak se říká všechno má nějaký význam a je to tak, jak má být :)

Krásné léto a snad si ještě někdy napíšeme a třeba i s radostnější zprávou :)

A: Milá B.,

moc se omlouvám, za prodlevu v odpovědi, nějak nestíhám :o) moc ráda jsem ti udělala radost a vůbec není důvod k obavám, je úplně jedno, jak dlouho kdo čeká, každá minuta, den obzvlášť měsíc je neskutečně dlouhý, když po něčem toužíš a ze zkušenosti vím, že ty první měsíce jsou vůbec nejtěžší, pak, časem člověk dojde ke smíření, každý za jinak dlouho, ale většinou každý dojde do stádia, kdy akceptuje, že to trvá...

Zlatinko, vůbec se neporovnávej s nikým jiným, věř mi, že každý máme svůj osud nastavený tak, abychom ho unesli a tvoje trápení je čistě tvoje a není míň, něž někoho jiného, tvá ***, je dostatečně silná a odolná aby to zvládla a věřím, že nás každého má situace která se nám děje něčemu naučit, možná třeba trpělivosti ;o)

Každopádně ti z celého srdce přeji, ať je tvé čekání co nejkratší a tvá radost co nejdelší :o)

I Tobě přeji krásné, pohodové léto a ať se ti naplní všechny tvoje sny,

s láskou a úctou Adri Nelly